Vysněné zvíře - hyena skvrnitá

Ještě před několika lety se představa chovat hyenovitou šelmu zdála nemyslitelná. Hyeny se totiž v zoo chovají velmi sporadicky a ještě méně se rozmnožují. Získat tak mládě, případně chovný pár bylo složité.

V loňském roce jsme dostali nabídku ze soukromého chovu, který musel být zrušen, odebrat samici hyeny. Neváhali jsme ani chvilku a navštívili jsme chovatele a zjistili, že zvíře potřebuje rychle nové prostředí.

S Terezkou, tak se hyena jmenuje, jsme navázali přátelský kontakt. Jelikož byla velmi bojácná a vyplašená, bylo nutné ponechat jí čas na aklimatizaci a navyknutí na nové prostředí a ošetřovatele. V zoo jí byl vyčleněn prostor, který ji doposud chránil před cizími vlivy a který si rychle osvojila. V zimních měsících byla na zkoušku vypouštěna do velkého výběhu. Pozorováním a pečlivým hlídáním jejího chování jsme si vytvořili představu o její povaze a nyní pro ni chystáme expozici v zadní části zoo.

Nová expozice je vybavena více úkryty vytvořenými z kamenů, dutých stromů a přírodních materiálů. Jak je známo a jak nám Terezka sama ukázala, hyeny mají největší stisk v čelisti a dokážou rozkousat velké kosti antilop, ale také vše ostatní. Proto je její výběh zajištěn elektrickým ohradníkem.

Život hyen je neuvěřitelně zajímavý a z našeho pohledu jsou o nich vyprávěny lživé pověry. Zvíře s tak krásnýma, velkýma očima a s až neskutečnou citovou vazbou na člověka nemůže být tak haněno.

Hyena skvrnitá žije v rodinných klanech či tlupách, čítajících od 3 až po 80 zvířat. Klan vede dominantní samice. Klany nemají tak stmelenou strukturu jako smečky psovitých šelem či lvů a málokdy operují zcela pospolu.

Zatímco samice tráví ve svém klanu celý život, samci žijí kočovně – u jednoho klanu tráví většinou jen jedno období rozmnožování a poté se přesunou jinam. Teritorium klanu si hyeny značkují ostře páchnoucím výměškem análních žláz, ale také akusticky – hlasitým chechtavým vytím.

Jsou aktivní především za soumraku a v noci, neplatí to však bez výjimky. Většinu dne tráví hyeny v podzemních norách, které si samy hrabou. Pokud však mají možnost, rády obsadí opuštěnou noru hrabáče, dikobraza či prasete bradavičnatého. Někdy přespávají také v jeskyních. Velmi rády se před svými doupaty sluní.