První prosincový víkend přinesl sněhovou nadílku jakou jsme dlouho nezažili.
Zoo se probudila do sobotního rána...
Na příval sněhu, který nám o sobotní noci příroda nadělila nebylo možné se předem připravit.
Posledních 15 let byla zima mírná a sněhu pomálu. Přesto jsme nenechali nic náhodě a snažili se připravit na možné sněžení, kteté nám předpovídali meteorologové.
Prvotní bylo prokopat se k expozicím a ubikacím a zkontrolovat zvířata. Už to vyžadovalo velké úsilí. Sněhu bylo ke kolenům a po pár hodinách už nebylo kam ho dávat.
Teplomilná zvířata byla naštestí uzavřena ve vnitřních ubikacích, které byly nahřáté a vrstva sněhu na střechách v tomto případě sloužila jako dobrá izolace před únikem tepla. V dopoledních hodinách ještě vypadl proud. Další komplikace. Když nejde proud, neteče voda, nejdou čerpadla a vše závisí na lidské vynalézavosti.
I s tímto jsme si dokázali poradit.
Ke zvířatům, která mají volný vstup do venkovních expozic jsme se dostávali průběžně. Hlavní bylo zajistit jim potravu a vodu. Úklid trusu nebyl realizovatelný, vše bylo ukryto pod sněhěm.
Nervozita přišla v podvečer, kdy se teplota začala snižovat a sněžení neustávalo. Naštěstí technici opravili závadu na elektrickém vedení a topné zdroje naskočily. Ubikace se začaly nahřívat a zvířata byla opět ve své pohodě. V opačném případě jsme byli připraveni aktivovat náhradní zdroje.
Přečkali jsme první zimní zkoušku a pevně doufáme, že se podobná situace v nejbližší době nebude opakovat.